Některé pedagogy Vám představíme:

MgA. Jiří Hájek (herecká výchova, režie)

jirihajekV roce 2005 absolvoval JAMU, obor činoherní herectví. V roce 2004 se uplatnil jako herec divadla Tramtarie v Olomouci a následující rok se přesunul do brněnského Hadivadla, kde působil do roku 2009. Od roku 2005 současně pracoval jako herec, režisér a člen umělecké rady Buranteatru v Brně. Od roku 2008 byl externím pedagogem herecké průpravy na JAMU, v roce 2009 se stal studentem doktorandského studia a po následující tři roky se uplatňoval jako lektor herectví na Letní herecké škole JAMU. V roce 2011 se Jiří Hájek stal členem souboru divadla Radost v Brně. V roce 2012 působil jako pedagog herectví na SŠUM (střední škola umělecko-manažerská) v Brně a zároveň jako asistent herectví na JAMU. Od roku 2013 je hercem Městského divadla Kladno. Jiří Hájek již ztvárnil téměř 50 divadelních rolí (např. A. P. Čechov – Tři sestry, rež. A. Bergman (Tuzenbach) 2003; W. Shakespeare – Romeo a Julie, rež. M. Huba (Romeo) 2004; A. Goldflam – Ruská ruleta, rež. A. Goldflam (více postav) 2005; L. Balák – Ignáciův vzestup, rež. L. Balák (Mancuso) 2006; F. Wedekind – Lulu, rež. M. Porubjak (Rodrigo) 2007; E. F. Burian – Pařeniště, rež. J. A. Pitínský (Šatra) 2008; V. Havel – Žebrácká opera, rež. A. Krob (policista, barman) 2009; M. Crimp – Venkov, rež. A. Doležal (Richard) 2010; H. Ibsen – Heda Gablerová, rež. A. Doležal (JUDr. Brack) 2011; J. Hájek – Show o konci světa, rež. J. Hájek (režisér souboru Kleště) 2012; P. Kolečko – Vinettou, rež. O. Pavelka (Castelpoole) 2013 a více než desítku filmových a televizních rolí (např. epizodní role v seriálu Kriminálka Anděl, nebo role rádce Maxmiliána ve vánoční televizní pohádce ČT Brno Sněžný drak – 2013; role brigádníka Oty Kačera v seriálu Kancl – 2014; role syna ve filmu Filipa Renče Sebemilenec – 2013). Kromě toho se Jiří Hájek uplatnil i jako spoluzakladatel brněnského Buranteatru a režisér, který má na kontě již téměř dvě desítky divadelních inscenací. Je také plodným autorem, který realizoval již několik vlastních inscenací (např. Živé dřevo – 2003; V hlavní roli vlk – 2010; Vesmírní lidé – 2011; Show o konci světa – 2012; In Maryl in 2013. Pedagogem herectví na VOŠH je od roku 2014.

Mgr. Lada Jelínková (herecká výchova)

ladajelinkovaV letech 1993–1994 byla elévkou uměleckého souboru Městského divadla ve Zlíně. V roce 1998 absolvovala Divadelní fakultu JAMU v Brně a debutovala v hlavní roli filmu Karla Kachyni Hanele. Téhož roku se stala členkou uměleckého souboru Divadla F. X. Šaldy v Liberci, kde působila do roku 2001. Od roku 2001 je členkou uměleckého souboru Činoherního klubu o. p. s. v Praze, od roku 2012 působí též jako hostující herečka v Dejvickém divadle. V letech 2009–2011 hostovala v Národním divadle v inscenaci Kupec benátský. Jako moderátorka působí od roku 1999 až doposud. Moderuje kulturní a charitativní akce pro Senát ČR, Fond ohrožených dětí, MČ Praha 9, IKEM, Roche a další společnosti, v letech 2006–2008 se jako moderátorka a spoluautorka scénáře podílela na zpravodajském pořadu ČT Čétéčko. Pedagožkou na VOŠH je od roku 2013.

Bohdana Pavlíková (herecká výchova)

bohdanapavlikovaV roce 1997 absolvovala u Václava Martince a Zdeňka Černína pomaturitní kvalifikační studium rolí Hekabé v Euripidových Trójankách. Již během studia se na část úvazku stala členkou souboru Divadla Šumperk, kde působila až do roku 2013 a ztvárnila dlouhou řadu rolí jako výrazná postava šumperského divadelního souboru. V letech 2001, 2004, 2009 a 2011 obdržela Cenu Miloše Movnara za nejlepší výkon sezony za role Rourou v inscenaci Kat a blázen v režii Daviva Drábka, za roli Krásky v inscenaci Kráska a zvíře též v režii D. Drábka, za roli Mařky ve hře Terezy Boučkové Sodoma komora v režii Jiřího Fréhara a za roli Nory v Ibsenově Domečku pro panenky v režii O. Elbela. V roce 2005 převzala Bohdana Pavlíková Cenu města Šumperk za přínos v oblasti kultury. V roce 2008 byla oceněna 3. místem na přehlídce oblastních divadel Foibos v Praze za roli Poutnice – smrti ve hře A. Casony Jitřní paní v režii Jana Nováka. V roce 2012 byla vybrána do širší nominace Ceny Thálie za roli Nory v Ibsenově Domečku pro panenky v režii O. Elbela. V sezoně 2013/2014 byla členkou souboru Městského divadla Kladno. Dále hostovala v divadle Hořící Žirafy v Olomouci (D. Drábek: Kostlivec v silonkách – role Čikuli; D. Drábek: Švédský stůl – role zpěvačky), v Citadele v Praze (D. Drábek: Žabikuch – role Lary Croft) a v Národním divadle Ostrava (J. Brdečka: Limonádový Joe – role Tornádo Lou). V současnosti hraje ve Švandově divadle v Praze v inscenaci Idioti (vedlejší role). V televizi ztvárnila například epizodní role v seriálech Četnické humoresky, Ordinace v růžové zahradě nebo Cesty domů. Dále se objevila ve vedlejší roli ve filmu ČT Kovář z podlesí (2013). Na VOŠH vyučuje od roku 2014.

MgA. Martin Vokoun (herecká výchova, režie)

vokounV roce 2008 dokončil studium oboru činoherní režie na pražské DAMU, mezi lety 2005 a 2006 se věnoval divadelní produkci v A studiu Rubín, Praha. Od roku 2008 je členem Odborné rady NIPOS – ARTAMA. Od roku 2008 do roku 2012 byl režisérem činohry v divadle J.K. Tyla v Plzni a od roku 2010 do roku 2012 členem odborné poroty cen Thálie v oblasti činohry. Od roku 2013 působí jako pedagog Vyšší odborné školy herecké v Praze.

BcA. Kristýna Frejová (herecká výchova)

Kristyna-FrejovaVystudovala DAMU a nastoupila do Divadla Labyrint, tedy dnešního Švandova divadla. Byla nominována na cenu Alfréda Radoka jako Talent roku za role ve hrách Sonety a Tabáková. Ve Švandově divadle je od roku 2002. Hostuje také v řadě dalších divadel (např. Divadlo Palace, Divadlo Radka Brzobohatého, Divadlo v Řeznické). Účastní se Letních shakespearovských slavnostech (Večer tříkrálový). Kristýnu frejovou znají diváci z televizních filmů (Klíček ke štěstí, Sjezd abiturientů, Věrní abonenti, Nespavost) a seriálů  (Motel Anatherna, O ztracené lásce, Ulice, Kriminálka Anděl, Nesmrtelní, Terapie). Účinkovala též v dalších filmech (V erbu lvice, Kanárek, Chyťte doktora), včetně filmu Švandova divadla Smíchov pláče Brooklyn spí. Kromě herectví se věnuje také dabingu. Pedagožkou VOŠH je od roku 2012.

MgA. Tomáš Petřík (herecká výchova)

Tomas-PetrikPo absolvování DAMU (1992) se stal členem smíchovského Divadla Labyrint, kde hrál do roku 1998. Hrál Oresta v Eurípidově tetralogii Pokořitelé Tróje, hlavní postavy Shakespearových her Perikles nebo Romeo a Julie, básníka Jeana-Arthura Rimbauda v Hamptonově Úplném zatmění. Zajímavě ztvárnil i role na jiných scénách: terorista Ralph v Poliakoffově hře Těsný město (Divadlo v Řeznické), Treplev v Čechovově Rackovi (Divadlo Bez zábradlí). V činohře Národního divadla byl obsazen v melodramatu Zdeňka Fibicha a Jaroslava Vrchlického Hippodamie a ztvárnil opět Oresta v Aischylově Oresteie. Další rolí byla postava Maxe v Šamberkově Éře Kubánkově. Z dalších rolí v činohře ND: Don Pedro (Mnoho povyku pro nic) a Solinus (Komedie omylů), Vodník Michal (Lucerna), Merkucio (Romeo a Julie). Tomáš Petřík hraje též v Divadle Na Jezerce, kde v režii Jana Hrušínského ztvárnil postavu Orsina (Večer Tříkrálový). Jako pedagog herectví spolupracuje s VOŠH od roku 2006.

doc. Mgr. Aleš Bergman, Ph.D. (herecká výchova, režie, teorie divadla)

BergmanV roce l990 absolvoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, studijní kombinaci estetika – divadelní, filmová a televizní věda. Pracoval jako dramaturg a lektor dramaturgie (HaDivadlo), režisér (Městské divadlo Zlín, Městské divadlo Brno, Divadlo ABC v Praze a další divadla). Pedagogem JAMU nejprve externě, od roku 1994 učil na škole v rámci svého doktorského studia (předměty herecká tvorba, herecká interpretace textu, voiceband). Od roku 1997 interním pedagogem, vyučoval hereckou tvorbu, teorii a metody herecké tvorby, teoretickou a praktickou dramaturgii. Od roku 2002 vede jeden z ateliérů herecké tvorby. Od roku 2009 je docentem v oboru dramatická umění. Pedagogem VOŠH je od roku 2010.

doc. MgA. Karel Kříž (herecká výchova, režie)

krizKarel Kříž patří ve své generaci vedle Ivana Rajmonta, Petera Scherhaufera a o něco mladšího Miroslava Krobota k osobnostem, které výrazně ovlivňovaly tvář českého divadla od konce šedesátých let minulého století. V letech 1962-67 vystudoval režii na pražské DAMU. V roce 1967 přijal nabídku angažmá v libereckém Divadle F. X. Šaldy, kde se sešel s týmem celoživotních spolupracovníků, mezi něž patří i scénograf Jaroslav Malina. Karel Kříž tíhl k divadlu syntetickému a metaforickému, v němž hrála výraznou roli hudba. Uveďme např. Brechtovu Matku Kuráž s hudbou Paula Dessaua, Lorcovu hru Dům Bernardy Alby, Hofmannsthalova Neúplatného, Gozziho Krále jelenem, adaptaci Calvinovy novely Baron ve větvích a mnoho dalších. Počátkem 80.  let přijal angažmá v Městských divadlech pražských, kde vytvořil mj. pozoruhodnou inscenaci Shafferova Amadea (na repertoáru byla více než 5 let), kompozici z Ruzantových textů Co řekl Ruzante, Giraudouxovu Bláznivou ze Chaillot, Krvavou svatbu F. Garcíi Lorky a zejména pak Shakespearův Sen noci svatojánské. Později přešel do tehdejšího Realistického divadla, kde se r. 1991 stal ředitelem nově otevřeného a nově pojmenovaného divadla Labyrint.  Inscenací roku 1991 byla kritikou označena Travestie Toma Stopparda, ojedinělým tvůrčím činem byl velkorysý antický projekt Euripidovy tetralogie Pokořitelé Troje. Celistvou linii v Křížově práci tvoří William Shakespeare, z jehož her uvedl více než desítku. Hostoval v Národním divadle v Praze (Shakespeare: Marná lásky snaha, Strindberg: Slečna Julie, Harold Pinter: Milenec/…a v prach se obrátíš, Tom Murphy: Bailegangaire), v brněnském Národním divadle, Plzni, Pardubicích, Jihlavě aj. Pod jeho režijní taktovkou vznikla na prknech Pidivadla – stálé scény VOŠH například tato představení: Zlatovláska, Shakespeariáda aneb jak třásti hruškou.

MgA. Jiří Fréhar (herecká výchova, režie)

Jiri-FreharV roce 1967 ukončil obor režie na DAMU. Má za sebou 160 inscenací uvedených na českých scénách v zahraničí, obsazených předními osobnostmi naší divadelní scény. Začal jako režisér v  Divadle Jaroslava Průchy v  Kladně (1967-1969), jeho další angažmá bylo mezi léty 1969-1976 v divadle Oldřicha Stibora v Olomouci, následovalo Divadlo E. F. Buriana v Praze (1976 -87) a Realistické divadlo- Divadlo Labyrint v Praze (1987- 98), kde mezi léty 1987- 90 působil ve funkci uměleckého ředitele. Mezi léty 1998 a 2002 pokračoval ve Středočeském divadle v Kladně  ve funkci uměleckého šéfa. Během své dlouholeté praxe zrežíroval množství divadelních her českých i světových dramatiků. V průběhu všech uvedených angažmá též hostoval jako režisér v celkovém počtu nad 30 inscenací na českých scénách (z toho např. i inscenace hry D. Storeye Farma pro Národní divadlo v Praze a hry G. Taboriho Mein Kampf a Z. Herberta Jeskyně filosofů na Mezinárodním divadelním festivalu Kontakt v polské Toruni). Dále hostoval na českých scénách: Divadlo ABC Praha, Viola Praha, Horácké divadlo Jihlava, Východočeské divadlo Pardubice, Městské divadlo v Hradci Králové, Západočeské divadlo Cheb, Městské divadlo Zlín, Severomoravské divadlo Šumperk, Městské divadlo Český Těšín, Divadlo F. X. Šaldy Liberec aj. V rámci své dlouholeté praxe se Jiří Fréhar věnoval režii nejširší škály klasických i moderních her českých i světových dramatiků. Jako pedagog působil mezi léty 1983 -98 v oblasti režijní výchovy na DAMU v Praze (odb. asistent, současně umělecký šéf divadla DISK), dále jako vedoucí uměleckých dílen pro mladé talenty při každoročním festivalu amatérských divadel Jiráskův Hronov1984-88. V letech 2011-12 působil jako porotce na festivalu FEMAD v Poděbradech. S VOŠH spolupracuje od roku 1997.

MgA. Otakar Kosek (herecká výchova, režie)

otakar_kosekOtakar Kosek vystudoval režii na DAMU. V letech 1972-1987 pracoval externě pro televizi v Praze a Ostravě a také pro filmové studio v Gottwaldově, kde byl nakonec v letech 1987-1989 zaměstnán jako režisér, poté přešel do ostravské televize. Po dokončení studií točil Kosek převážně televizní filmy a inscenace, stál také u zrodu seriálu Bez ženské a bez tabáku a dalších projektů jako Policajti, Z našich luhů a hájů, Nanebevzetí L.L., Zapomenuté tváře, Ďábel v Praze, Evangelium podle Pastýřů. V gottwaldovských filmových studiích vznikl film Lukáš (1982), který získal ocenění u nás, ale především čestné uznání Unicef a Zlatou medaili na festivalu filmů pro děti a mládež v Západním Berlíně. Také další dětský film, Už se nebojím (1984), byl oceněn. Tyto filmy, ale také další Koskovy práce té doby, upadly dodnes v zapomnění. Z televizních filmů je na místě připomenout inscenaci Jsou určité hranice (1986), která získala hlavní cenu na 4. ročníku Světového televizního festivalu v Tokiu. Otakar Kosek režíroval také v divadle, například v Kladně, Ostravě, Opavě, uplatnil se též jako publicista a autor článků o filmu a televizi v různých médiích. V současné době je jedním z režisérů seriálu Ulice na televizi Nova.

Jaromíra Mílová (herecká výchova)
Jaromira-Milova

Herectví studovala na ostravské konzervatoři a již tehdy se pak objevila ve filmu Báječní muži s klikou (1978), další dívčí roli ztvárnila ve snímku Housata (1979) o problémech dospívající mládeže. Současně se objevila v seriálu Přátelé zeleného údolí (1980), který vznikl v ostravském studiu. Jako host vystupovala také v HaDivadle, které tehdy působilo v Prostějově. Hlavní roli gymnazistky Bláži hrála v komedii Hon na kočku (1979). Po absolvování konzervatoře získala Jaromíra Mílová profesionální angažmá v Západočeském divadle v Chebu (1982-1986), kde našla uplatnění v titulních rolích  (Romeo a Julie, Radúz a Mahulena). Velkou pozornost jí přinesl seriál Třetí patro (1985). Jednu divadelní sezónu strávila v Činoherním studiu v Ústí nad Labem (1986-1987), zázemí pak našla v Divadle v Mostě (1987-1994). Na této scéně znovu hrála velké role (Pohádka máje, Amadeus, Jak se vám líbí). Svým výkonem zaujala režiséra Jana Kačera, který ji v polovině 90. let přivedl do Prahy – od roku 1994 je Jaromíra Mílová členkou činohry Národního divadla. Velkou příležitost dostala v titulní roli Maryši, která se v letech 1999-2004 dočkala bezmála devadesáti repríz. Jaromíra Mílová hrála také ve hře Babička, nebo v oceněném představení Srpen v zemi indiánů. Další roli ztvárnila v oceněném dramatu Zapomenuté světlo (1996), vedlejší role pak například ve filmech Bolero (2004) nebo Kráska v nesnázích (2006).

Miroslav Dvořák, DiS. (herecká výchova / hlasová výchova / jevištní řeč)

mirekdvorakMiroslav Dvořák je český herec, moderátor a zpěvák. V minulosti působil v Horáckém divadle v Jihlavě a v divadle v Mostě. Hostoval v divadle Pod Palmovkou a ND v Praze. Nyní je na volné noze. Široké veřejnosti je znám z televizního seriálu Ordinace v růžové zahradě 2, kde ztvárnil roli bezcitného lichváře Rudovského. Natočil několik nezávislých filmů. Kromě činoherního hraní se také věnuje opernímu a operetnímu zpěvu. Mimo jiné koncertuje se sólistkou Hudebního divadla Karlín Gallou Macků a Karlem Bláhou, dlouholetým sólistou karlínské scény. Věnuje se recitační činnosti a divadlu jednoho herce za které získal řadu ocenění. Miroslav Dvořák působí jako pedagog na Mezinárodní konzervatoři a na VOŠ herecké v Praze. V agentuře AHA působí jako lektor rétoriky.

Mgr. Libuše Králová (tance, jevištní pohyb)

Libuse-KralovaJe absolventkou taneční konzervatoře v Praze, a Hudební fakulty AMU v Praze v oboru choreografie. Je držitelkou EUROPEAN PRIZE OF BALLET(Brusel 16.3.2000), Ceny TVEL za unikátní provedení baletu Labutí jezero na otáčivém jevišti v Českém Krumlově a ceny Literárního fondu za titulní roli v baletu Rodina Ščedrina „Anna Kareninová“. Dále získala Hoffbauerovu cenu za choreografii a vytvořeni titulní role baletu Lady Macbeth a další Hoffbauerovu cenu za choreografii baletu Pierot. Je držitelkou Čestného uznání uděleného Tanečním sdružením za tvořivou práci se souborem baletu Jihočeského divadla a Ceny Tanečního sdružení za celosouborový výkon a choreografii pro soubor baletu Jihočeského divadla za inscenaci Marná opatrnost. Libuše Králová působila v Národním Moravskoslezském divadle jako šéf baletu a choreograf, dále v divadle  J.K.Tyla v Plzni jako sólistka baletu a choreograf, v Národním divadle Moravskoslezském v Ostravě jako šéf baletu a choreograf a v Jihočeském divadle jako šéf baletu. Její činnost se ale neomezovala pouze na tuzemské scény, jako choreograf se uplatnila i v zahraničí – Státní soubor písní a tanců- Slovanské tance, Bregenz, Rakousko, Prodaná nevěsta- choreografie, Plauen, Německo. Ve filmu Tělo Diany v česko-francouzské kooprodukci si zahrála roli tanečnice Patricie společně s Baletem Pavla šmoka. Spolupracovala také s významnými režiséry jako jsou Jiří Menzel, Zdeněk Troška, Jan Kačer a další. Jako pedagog spolupracuje s VOŠH téměř od jejího zrodu.

MgA. Klára Lidová (jevištní pohyb)

Klara_LidovaTanečnice, choreografka a herečka. V pěti letech poprvé tančila na jevišti Národního divadla. Dalšího vzdělání se jí dostalo na taneční katedře HAMU v Praze (1998-2006) a na JAMU v Brně (2003-2004).
Absolvovala několik zahraničních stáží (klasický balet – Libby Farr, Janet Panetta, Zvi Gotheiner, Jean Christ.Paré, Yannick Boquin; současný tanec – Joe Alegado, Risa Steinberg, Claude Brumachon, Andrew Harwood, Marie Kinski, dance yoga – Sri Luise).Kromě tance se věnuje herectví. (Cirkus Humberto – role Růženka, Přísahám a slibuji – role Charlotta, Herbstmilch – hlavní dětská role Anna, Když se slunci nedaří – role Barbora, Golet v údolí – role Branka, Romeo a Julie – malá Julie, Ten lokaj, Třináctery hodiny – malá princezna, Zvon Lukáš – Anička). Jako herečka vystupuje také v pražských divadlech (Divadlo Bez zábradlí, Dejvické divadlo, Divadlo Komedie, Divadlo Na zábradlí), tančí v nezávislých tanečních projektech a od roku 1998 vytváří také choreografie pro divadelní inscenace TV a film. S VOŠH spolupracuje jako pedagog od roku 2011.

MgA. Marta Hrachovinová (umělecký přednes, hlasová výchova)

p8210049Po studiu na gymnáziu absolvovala obor herectví na pražské DAMU. Během studia hostovala v Národním divadle a Divadle Jiřího Wolkera, kde poté působila v angažmá až do jeho zániku v roce 199 a vytvořila zde mnoho rolí (např. Dorotku v Tylově Strakonickém dudákovi či Tornado Lou  v adaptaci hry Limonádový Joe.Účinkovala v několika filmech a televizních inscenacích, od 90. let často v zahraničních, které byly natáčeny v ČR. V letech 2006-2007 působila jako odborná asistentka projektu Loutkářské umění na VOŠH. Od studijních let se věnuje uměleckému přednesu a několikrát se stala laureátkou soutěže Neumannovy Poděbrady. Po studiu působila na pražské DAMU  jako odborný asistent uměleckého přednesu. V 80. letech se se svým prvním manželem podílela na vedení literárně dramatického souboru Recitační studio Šrámkova domu. Sama se uměleckým přednesem aktivně zabývá jako interpret i jako režisér (mj. na scéně VOŠH v Pidivadle – Pohádky naší babičky aj.). Trvale se podílí na interpretaci melodramů v rámci Festivalu koncertního melodramu Praha. Aktivně se podílí na organizaci Mezinárodní soutěže Zdeňka Fibicha v interpretaci melodramů od jejího vzniku v roce 1999. V současnosti  působí jako místopředsedkyně Společnosti Zdeňka Fibicha a zapracovává se do funkce ředitelky soutěže. Od ledna 2004 působí také v předsednictvu sdružení příznivců mluveného slova Slovo a hlas,  jehož předsedou byl její druhý manžel Vladimír Justl. Sdružení má v programu mj. pořádání seminářů, besed a pracovních setkání, vydávání publikací (např. sborník Živé slovo), spolupořádání Poděbradských dnů poezie a chebských bienále Divadla jednoho herce. S VOŠH spolupracuje již 16 let.

Eva Hodinová (hlasová výchova)

hodinova3Vystudovala herectví na pražské konzervatoři. Byla v angažmá v Divadle za Branou II. u Otomara Krejči, hostovala například v Divadle Na zábradlí, Realistickém divadle, Divadle v Řeznické nebo v Divadle E. F. Buriana. Na VOŠH vyučuje hlasovou výchovu a hereckou výchovu pro studenty Loutkářského umění. S Janem Hartlem vyučovala na VOŠH také hlavní obor, tedy hereckou výchovu. Na VOŠH působí již patnáct let.

Ivanka Štréblová – Bernáčková (hudební a pěvecká příprava)

ivana-s-bAbsolvovala Státní konzervatoř v Praze, obor klasický zpěv a někdejší Lidovou konzervatoř (dnes Konzervatoř J. Ježka), obor populární a klasický zpěv a přednes. Byla dlouholetou členkou jazzrockové skupiny C&K Vocal, s níž zpívala na stovkách koncertů. Se skupinou se zúčastnila např. divadelních inscenací Kytice (Semafor), Hodina mezi psem a vlkem (Realistické divadlo), Trójanky (Labyrint) a natočila několik LP desek v českém a anglickém jazyce. Po odchodu ze skupiny si splnila přání a věnovala se naplno koncertnímu klasickému zpěvu v komorních seskupeních. Na VOŠH působí od samého počátku.

 Mgr. Květoslava Plachetková (základy pedagogiky, psychologie, herectví s loutkou, školní psycholožka a výchovná poradkyně)

Kvetoslava-PlachetkovaPo absolutoriu vystudovala na FFUK v Praze obor pedagogika- psychologie. Od 1960 do 1974 členka Dismanova rozhlasového dětského souboru – účinkování v různých rozhlasových pořadech, pohádkách, hrách.Od roku 1974 dosud členka Divadla Spejbla a Hurvínka jako loutkoherečka (rozmanité vodičské i mluvičské role, od roku 1982 se věnuje zejména vodění Máničky). Spolupráce s rozhlasem (večerníčky), Supraphonem (nahrávky her S+H), televizí (večerníčky a další pořady). Ve VOSH spolupracovala na hrách Legenda o svatém Václavovi, Komedie vánoční (3x), Cesta k Betlému. Podílela se na loutkových inscenacích Karkulka, Strašidýlka atd. Jako pedagožka a školní psycholožka spolupracuje s VOŠH od roku 2009.

doc.Mgr. Karel Vostárek (herectví s loutkou)

vostarek-karel6-mexikoVýtvarník, scénograf, herec, režisér. Absolvent DAMU. Působení v amatérských a později profesionálních divadelních souborech. Spolupráce s Českou televizí (Tuzemský konzumní, Rosa Alchemica, Sny E. Brikcia, Evropa E. Brikcia). V letech 1982 – 1988 lektor Volkskunstschule Leipzig Německo, vedoucí lektor divadelní dílny Grunau Rakousko (1985), vedoucí lektor divadelní dílny Kirchdorff Rakousko (1985). Ze sochařských, architektonických a výstavnických realizací: přestavba interiéru kostela sv. Jakuba st. v Praze-Stodůlkách, expozice muzea v Benátkách nad Jizerou, expozice Templum archeologicum et historicum v Mladé Boleslavi, herna školy pro děti se zbytky sluchu v Praze, přestavba a interiér divadla ABC v Praze, projekt výstav prof. V. Preclíka ve dvanácti galeriích v ČR. Od první poloviny 90. let odborný asistent na katedře výchovné dramatiky DAMU.