Aktuality

» archiv

Historie

Vyšší odborná škola herecká s.r.o. zahájila svoji činnost v červnu 1994 v Praze. Jde o soukromou školu založenou v rámci systému českých vyšších odborných škol, jež umožňuje složení absolventské zkoušky a získání diplomu akreditovaného státem.

Škola sídlila do poloviny měsíce listopadu 2006 v budově historické radnice v Michli (Praha 4), která byla rekonstruována a adaptována pro potřeby školy. V současnosti VOŠH sídlí v Hadovité ulici 1023/7 (Praha 4), kam se po stavebních úpravách přestěhovala do areálu bývalé mateřské školy. Mimo to pro speciální výuku, jako je akrobacie a práce s mikrofonem, pronajímá prostory v budovách s příslušným vybavením. V roce 2000 získala škola ve veřejné soutěži své vlastní divadelní prostory, provozované pod názvem Pidivadlo (Letohradská 44, Praha 7). Jde o divadlo se stálým repertoárem (až 30 představení měsíčně), v němž studenti prezentují své ročníkové a absolventské práce - divadelní inscenace. Hrají se představení pro dospělé i pro děti (pro děti i o víkendech).

Vyšší odborná škola herecká má za sebou již šestnáct absolventských ročníků. Řada bývalých studentů nalezla po absolutoriu angažmá v renomovaných pražských či regionálních divadlech (L. Špiner, P. Mikeska, R. Zima, T. Kostková, M. Šimůnek a další), jiní vykonávají práci hlasatelů a moderátorů na veřejnoprávních i soukromých televizních a rozhlasových stanicích. Za všechny jmenujeme např. Kláru Doležalovou, Laďku Něrgešovou, Aleše Cibulku a Michaelu Jendruchovou.

NĚKTERÉ ABSOLVENTY VÁM PŘEDSTAVÍME:

Tereza Kostková (1976)

Moderátorka a herečka
Na Vyšší odborné škole herecké studovala v letech 1994-1997 pod pedagogickým vedením Elišky Balzerové a Ivana Jiříka. Byla v angažmá v Západočeském divadle Cheb a od roku 1999 je stálou členkou Divadla pod Palmovkou (mj. Edith a Marléne, Ubohý vrah, Višňový sad, O myších a lidech). Objevila se např. v televizních seriálech Pojišťovna štěstí, Četnické humoresky a Bazén. S Markem Ebenem moderovala v České televizi taneční soutěž StarDance a s Milanem Šteindlerem na Nově pořad Clever.

Aleš Cibulka (1977)

Moderátor
Pod pedagogickým vedením Veroniky Žilkové absolvoval VOŠH roku 1998. Od roku 1997 se objevuje na televizních obrazovkách – moderoval Snídani s Novou, Dobré ráno s ČT, Přímý přenos vyhlašování výsledků ankety TýTý (2003, 2004) a mnoho zábavných soutěží a pořadů (Baťoh, Volejte učiteli, Legendy televizní zábavy, Pokr, O češtině). Je autorem životopisných knih o Nataše Gollové a Zdence Sulanové, každoročně vydává Cibulkův stolní kalendář pro pamětníky. Dvakrát byl v kategorii Moderátor nominován na televizní cenu Elsa.

Laďka Něrgešová (1976)

Herečka a moderátorka
Pod vedením Veroniky Žilkové a Oldřicha Víznera absolvovala Vyšší odbornou školu herectví roku 1998. Již během studia moderovala v rádiu Kiss a věnovala se dabingu. Po absolutoriu nastoupila v Horáckém divadle v Jihlavě (např. role v Dostojevského Idiotovi). Moderovala v rádiu City a Frekvence 1, v České televizi pořad Letadlo a v televizi Nova první dvě série Česko hledá SuperStar. V roce 2005 se objevila v roli Ingrid ve filmu režiséra Filipa Renče Román pro ženy. Působí v rádiu Express, objevila se mj. v seriálu Velmi křehké vztahy. Nyní moderuje reality show Farmář hledá ženu.

Lukáš Hejlík (1980)

Herec
Vyšší odbornou školu hereckou absolvoval pod vedením Jana Hartla, Evy Hodinové a Heleny Glancové roku 2002, pedagogicky na něm působil Otomar Krejča. Po absolutoriu nastoupil do angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, poté v Městském divadle Brno. V divadle má za sebou více než dvacet rolí, mezi nimi například Mortimer (Marie Stuartovna), Isidoro (Poprask na laguně), Propertium (Cikáni jdou do nebe) nebo Griffith (Jindřich VIII.). V seriálu Ošklivka Katka ztvárnil hlavní postavu Tomáše Meduny.

Anna Kulovaná (1981)

Herečka
Vyšší odbornou školu hereckou absolvovala v ročníku Jitky Smutné a Jana Vlasáka roku 2005. Již během svých studií hrála s zájezdových divadlem Rity Jasinské, s kterým spolupracuje dodnes. V televizi se objevila v seriálu Dobrá čtvrť v režii Karla Smyczka, kde hrála jednu z hlavních rolí, objevila se také v seriálu Velmi křehké vztahy.

Miroslav Dvořák (1975)

Herec, moderátor a zpěvák
na Vyšší odborné škole herecké studoval v letech 1996-1999.  Byl v angažmá v Horáckém divadle v Jihlavě a Městském divadle v Mostě, hostoval v divadle pod Palmovkou a v Národním divadle. Kromě činoherního hraní se také věnuje opernímu a operetnímu zpěvu. Mimo jiné koncertuje se sólistkou Hudebního divadla Karlín Gallou Macků. V Ordinaci v růžové zahradě ztvárňuje postavu vyděrače Rudovského. Na VOŠH vyučuje hlasovou výchovu.

Marek Epstein (1975)

Herec a scénárista
Vyšší odbornou školu hereckou absolvoval v letech 1994 - 1997 v ročníku pod pedagogickým vedením Petra Kostky a Libuše Švormové. Po absolutoriu vystudoval scénáristiku a dramaturgii na FAMU. Přednáší na Filmové akademii v Písku, pracuje pro televizi, byl nominovám na Českého lva za nejlepší scénář za film Václav(2007).

Klára Doležalová (1973)

Herečka a moderátorka
Absolventským představením jejího ročníku na Vyšší odborné škole herecké byly Hvězdy na jitřním nebi. Po absolvování roku 1997 hostovala v kladenském divadle, dva roky působila v divadle Semafor. Od roku 1994 moderuje s Markem Ebenem pořad České televize O poklad Anežky České. Moderovala magazín Sama doma a Snídani s Novou, pracovala jako programová hlasatelka v ČT. V roce 1999 se v anketě TýTý o nejpopulárnější osobnost televizní obrazovky, umístila v kategorii hlasatel na 2. místě.

Miroslav Šimůnek (1978)

Herec
Herectví na Vyšší odborné škole herecké studoval v letech 1997 - 2000 pod pedagogickým vedením Mileny Steimasslové, Michala Pavlíka a Libuše Švormové. Hrál hlavní roli v pohádkách Zdeňka Trošky Z pekla štěstí I a II, objevil se mimo jiné ve filmu Početí mého mladšího bratra, od roku 2005 účinkuje v seriálu Ulice.

Petr Mikeska (1975)

Herec a režisér
VOŠ hereckou absolvoval roku 1997. Ještě během studia nastoupil do angažmá v Městském divadle v Mostě, poté byl angažován do Západočeského divadla v Chebu. Po VOŠH vystudoval režii na DAMU.

Radek Zima (1973)

Herec
V letech 1995 - 1998 studoval herectví na Vyšší odborné škole herecké v Praze pod pedagogickým vedením Jaroslavy Tvrzníkové a Oldřicha Vlčka. Od roku 2003 je v angažmá v Divadle pod Palmovkou. V televizi se mimo jiné objevil v hlavní roli televizního filmu Sjezd abiturientů a v seriálu Nemocnice na kraji města po dvaceti letech.

Petr Konáš (1983)

Herec
V roce 2006 vystudoval herectví na Vyšší odborné škole herecké v Praze. Hrál nejprve v Malém Vinohradském divadle, poté získal angažmá v divadle Cheb. Širší veřejnost si ho oblíbila jako doktora Šamberu v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2. Nyní účinkuje v seriálu Cesty domů.

Iveta Kořínková (1984)

Herečka, moderátorka
na Vyšší odborné škole herecké studovala v letech 2004 - 2007. Působila v Pidivadle, kde jste ji mohli vidět třeba ve hrách o Červené Karkulace či Rukojmí. Práci před kamerou si také vyzkoušela v různých komparsech. Od února 2008 nastoupila do Snídaně s Novou, kterou uvádí s kolegou Tomášem Krejčířem. Od července působí na radiu DJ jako zprávař.

Ladislav Špiner (1977)

Herec
vystudoval Vyšší odbornou školu hereckou v roce 1999. Už během studia hostoval v Národním divadle v inscenaci Sen noci svatojánské v režii Jana Kačera a v Městském divadle v Mladé Boleslavi. Do prvního angažmá nastoupil ve Slezském divadle v Opavě. Po kratším intermezzu v Olomouci zakotvil ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde se přes své mládí stal jednou z opor souboru. Za rok 2010 získal cenu Thálie pro činoherce do 33 let.

NĚKTERÉ PEDAGOGY VÁM PŘEDSTAVÍME:

Ludmila Bílková (jevištní pohyb, pohybový trénink, pantomima)

Vystudovala Taneční konzervatoř a byla zakládající členkou pantomimické skupiny Ladislava Fialky v Divadle Na zábradlí. Účinkovala tady i v první inscenaci Kdyby tisíc klarinetů, s pantomimou Divadla na zábradlí projezdila celý svět. Za zábradlí vedla také Letní kursy pantomimy a kromě toho má na svém kontě přes padesát pohybových spoluprací na činoherních inscenacích. Na Vyšší odborné škole herecké vyučuje pohybový trénink, pohybovou výchovu a pantomimu.

MgA. Marta Hrachovinová (umělecký přednes, hlasová výchova)

Po studiu na gymnáziu absolvovala obor herectví na pražské DAMU. Během studia hostovala v Národním divadle a Divadle Jiřího Wolkera, kde poté působila v angažmá až do jeho zániku v roce 199 a vytvořila zde mnoho rolí (např. Dorotku v Tylově Strakonickém dudákovi či Tornado Lou  v adaptaci hry Limonádový Joe.Účinkovala v několika filmech a televizních inscenacích, od 90. let často v zahraničních, které byly natáčeny v ČR. V letech 2006-2007 působila jako odborná asistentka projektu Loutkářské umění na VOŠH. Od studijních let se věnuje uměleckému přednesu a několikrát se stala laureátkou soutěže Neumannovy Poděbrady. Po studiu působila na pražské DAMU  jako odborný asistent uměleckého přednesu. V 80. letech se se svým prvním manželem podílela na vedení literárně dramatického souboru Recitační studio Šrámkova domu. Sama se uměleckým přednesem aktivně zabývá jako interpret i jako režisér (mj. na scéně VOŠH v Pidivadle – Pohádky naší babičky aj.). Trvale se podílí na interpretaci melodramů v rámci Festivalu koncertního melodramu Praha. Aktivně se podílí na organizaci Mezinárodní soutěže Zdeňka Fibicha v interpretaci melodramů od jejího vzniku v roce 1999. V současnosti  působí jako místopředsedkyně Společnosti Zdeňka Fibicha a zapracovává se do funkce ředitelky soutěže. Od ledna 2004 působí také v předsednictvu sdružení příznivců mluveného slova Slovo a hlas,  jehož předsedou byl její druhý manžel Vladimír Justl. Sdružení má v programu mj. pořádání seminářů, besed a pracovních setkání, vydávání publikací (např. sborník Živé slovo), spolupořádání Poděbradských dnů poezie a chebských bienále Divadla jednoho herce. S VOŠH spolupracuje již 16 let.

MgA. Alena Špačková (rétorika, jevištní mluva)

Vystudovala herectví a zpěv na pražské DAMU, vystupovala v Hudebním divadle Karlín. Dlouhodobě se věnuje technice jevištní mluvy a rétorice. Je autorkou knihy Moderní rétorika. Jako lektorka kurzů moderní rétoriky (obchodní nebo osobní prezentace, telefonování, společenské vystupování, neverbální komunikace) trénuje v komunikačních dovednostech skupiny a jednotlivce soukromých firem i státních institucí. Na VOŠH působila 13 let a je spoluautorkou rozsáhlých skript Rozpravy 2007, kde se společně s Hanou Makovičkovou do hloubky zaobírají jevištní řečí.

Michal Michálek (dabingový herec a režisér)

Absolvent VOŠH v Michli. Dabingu se věnuje řadu let, začínal jednoslovnými rolemi v České televizi, až se dostal k rolím hlavním. V současné době se věnuje režii a úpravě dialogů. Točí převážně pro soukromá studia, ale pracuje rovněž pro tým Buena Vista International Studio Walta Disneyho. Založil také své dabingové studio. Na VOŠH působil 8 let.

PhDr. Ladislav Langr (moderování)

Autor, dramaturg, režisér a velmi příležitostný herec divadelního souboru Jiří Poděbrady. redaktor a moderátor kulturního zpravodajství v Československé televizi, následně redaktor, vedoucí redaktor, šéfredaktor a ředitel vydavatelství různých periodik, mediální konzultant, tiskový mluvčí, odborný asistent Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy, pedagog rétoriky a moderování Vyšší odborné školy herecké v Praze.Od 2007 jednatel a ředitel Kulturního a informačního centra Poděbrady, ředitel divadelního festivalu FEMAD a celostátní soutěže Ochotnický plakát. Je autorem skript Moderování, které vydal pro VOŠH. V současné době je starostou města Poděbrady.

MgA. Radim Vizváry (jevištní pohyb, pantomima)

Radim Vizváry je mim, herec, loutkoherec, produkční, pedagog a majitel produkční agentury Sekultura. Spoluzakladatel Theatra Pantomissima, divadelního souboru spojujícího novou pantomimu se současným fyzickým divadlem, působícím jak v ČR, tak i v zahraničí. Absolvent HAMU v oboru Nonverbální a komediální divadlo, pod vedením PhDr. Borise Hybnera. Během studia na HAMU vytvořil několik sólových pantomim (Pantomissimo pro housle, Versus, Co mě hledá, když ne já, Gejša, Pavouk, atd.). Jako spoluautor vytvořil inscenace „MESDAME&MESSIEURS, DEBURAU!, ve které ztvárnil titulní roli Jeana Gasparda Deburaua a všechna představení Theatra Pantomissima. Ve své tvorbě se zabývá proměnou divadelních technických prostředků mimického umění. Navazuje na tradici Pierota, ovládá techniku E. Decrouxe a imaginární pantomimu M. Marceaua. Spojuje klasiku s moderním fyzickým divadlem pro výzkum nových kroků v technice mimického umění. Produkoval několik ročníků festivalu Svojanovské kulturní léto, na mnohých dalších se produkčně podílel. V letech 2000 až 2003 byl v angažmá v pražském divadle Minor.  Již 6 let působí jako pedagog jevištního pohybu na VOŠH. Při tvorbě absolventských představení nejčastěji spolupracuje s Pavlem Khekem. Jsou spoluautory inscenace Commedia dell´arte XXL.

MgA. Otakar Kosek (herecká výchova)

vystudoval režii na DAMU. V letech 1972-1987 pracoval externě pro televizi v Praze a Ostravě a také pro filmové studio v Gottwaldově, kde byl nakonec v letech 1987-1989 zaměstnán jako režisér, poté přešel do ostravské televize. Po dokončení studií točil Kosek převážně televizní filmy a inscenace, stál také u zrodu seriálu Bez ženské a bez tabáku a dalších projektů jako Policajti, Z našich luhů a hájů, Nanebevzetí L.L., Zapomenuté tváře, Ďábel v Praze, Evangelium podle Pastýřů. V gottwaldovských filmových studiích vznikl film Lukáš (1982), který získal ocenění u nás, ale především čestné uznání Unicef a Zlatou medaili na festivalu filmů pro děti a mládež v Západním Berlíně. Také další dětský film, Už se nebojím (1984), byl oceněn. Tyto filmy, ale také další Koskovy práce té doby, upadly dodnes v zapomnění. Z televizních filmů je na místě připomenout inscenaci Jsou určité hranice (1986), která získala hlavní cenu na 4. ročníku Světového televizního festivalu v Tokiu. Otakar Kosek režíroval také v divadle, například v Kladně, Ostravě, Opavě, uplatnil se též jako publicista a autor článků o filmu a televizi v různých médiích. V současné době je jedním z režisérů seriálu Ulice na televizi Nova.

BcA. Perla Kotmelová (herectví s loutkou)

Absolventka DAMU, katedry alternativního divadla u profesora Miroslava Krobota. Divadelní štace: divadlo Continuo, mezinárodní soubor Divadlo Karomato, tři roky v Divadle Nablízko. Nyní je na volné noze a spolupracuje mj. s Divadlem pod Palmovkou, divadlem bratří Formanů, Divadlem Na Prádle, divadlem Alfred ve dvoře, česko-francouzským divadlem Décalages, divadlem Aqualung a vlastním souborem Divadelní lázně. Nyní na volné noze spolupracuje s mnoha divadly : divadlo pod Palmovkou, divadlo Aqualung, divadlo bratří Formanů, divadlo Na Prádle, česko-francouzské divadlo Décalages, divadlo Alfred ve dvoře, vlastni soubor Divadelní lázně… Hrála mj. ve filmech Mamas & Papas, 3 sezóny v pekle, …a bude hůř!, Sestra, Sněženky a machři po 25 letech a seriálu Proč bychom se netopili. Zpěvačka a ornament Pražského pouťového orchestru.

doc. MgA. Karel Kříž (herecká výchova, režie)

Karel Kříž patří ve své generaci vedle Ivana Rajmonta, Petera Scherhaufera a o něco mladšího Miroslava Krobota k osobnostem, které výrazně ovlivňovaly tvář českého divadla od konce šedesátých let minulého století. V letech 1962-67 vystudoval režii na pražské Divadelní fakultě AMU. V roce 1967 přijal nabídku angažmá v libereckém Divadle F. X. Šaldy, kde se sešel s týmem celoživotních spolupracovníků, mezi něž patří i scénograf Jaroslav Malina. Karel Kříž tíhl k divadlu syntetickému a metaforickému, v němž hrála výraznou roli hudba. Uveďme např. Brechtovu Matku Kurážs hudbou Paula Dessaua, Lorcovu hru Dům Bernardy Alby, Hofmannsthalova Neúplatného, Gozziho Krále jelenem, adaptaci Calvinovy novely Baron ve větvích a mnoho dalších. Počátkem 80.  let přijal angažmá v Městských divadlech pražských, kde vytvořil mj. pozoruhodnou inscenaci Shafferova Amadea (na repertoáru byla více než 5 let), kompozici z Ruzantových textů Co řekl Ruzante, Giraudouxovu Bláznivou ze Chaillot, Krvavou svatbu F. Garcíi Lorky a zejména pak Shakespearův Sen noci svatojánské. Později přešel do tehdejšího Realistického divadla, kde se r. 1991 stal ředitelem nově otevřeného a nově pojmenovaného divadla Labyrint.  Inscenací roku 1991 byla kritikou označena Travestie Toma Stopparda, ojedinělým tvůrčím činem byl velkorysý antický projekt Euripidovy tetralogie Pokořitelé Troje. Celistvou linii v Křížově práci tvoří William Shakespeare, z jehož her uvedl více než desítku. Hostoval v Národním divadle v Praze (Shakespeare: Marná lásky snaha, Strindberg: Slečna Julie, Harold Pinter: Milenec/…a v prach se obrátíš, Tom Murphy: Bailegangaire), v brněnském Národním divadle, Plzni, Pardubicích, Jihlavě aj. Pod jeho režijní taktovkou vznikla na prknech Pidivadla - stálé scény VOŠH například tato představení: Zlatovláska, Shakespeariáda aneb jak třásti hruškou.

MgA. Pavel Khek (herecká výchova, režie)

Studoval divadlo nejprve teoreticky na FFUP v Olomouci a na FFUK v Praze. Posléze přešel od teorie k praxi a vystudoval obor režie na DAMU. Už během studia vytvářel se spolužáky mimoškolní projekty (Shakespearův Sen noci svatojánské inscenovaný v přírodním divadle v Lokti, Mesdames a Messieur Deburau - projekt spojující pantomimu s činoherním divadlem), ze kterých později vzniklo občanské sdružení Partida, pod kterou po ukončení studia nazkoušel např. Dostojevského Něžnou (Nina Divíšková, Adrian Jastraban…) Kromě vlastních projektů spolupracuje s profesionálními divadly. Jako hostující režisér se pravidelně vrací do MD Mladá Boleslav (Faust a Markétka, Sebevrah, Miláček) a MD Zlín (Kdo je tady ředitel?, Ženitba, Krása na scéně). Z připravovaných inscenací Nebezpečné vztahy - MDMB. Věnuje se pedagogické činnosti na Vyšší odborné škole herecké v Praze i ve Zlíně. Další inscenace: Don Juan - MD Kladno Goethe - Utrpení mladého Werthera, Daniel Helvor - To i ono Ingrid Laussund - Případ zborcené páteře , - Hysterikon Louis Nowra - Noc bláznů Commedia dell arte XXL a další.

Nina Divíšková (herecká výchova)

Absolvovala DAMU. Na studiích se seznámila se svým manželem, hercem a režisérem Janem Kačerem. Hereckou dráhu začala v Ostravě, poté se na 35 let stal její domovskou scénou Činoherní klub v Praze. Role Svatavy ve hře Podivuhodné doktora Zvonka Burkeho (1966), Matky v dramatizaci románu F.M. Dostojevského Zločin a trest (1966), dále v roli citově konfliktní Dory Duletové (A Camus, Spravedliví (1965), Marišky v Rodině Tótů (1982), Valérii v Součkově Bitvě na kopci, (1987). Po odchodu ze stálého angažmá získala řadu výrazných rolí (převážně matek) v menších pražských divadlech - např. despotickou matku Mag v irském dramatu Kráska z Leenane (Divadlo v Řeznické), matku ve Dni matky (Divadlo v Celetné) a matku v Zelenkových v Příbězích obyčejného šílenství (Dejvické divadlo). Do její filmografie patří například Začátek druhého podzimu (Peter Hledík, 1990), Žebrácká opera (Jiří Menzel, 1991), Hat-Trick (FAMU, David Sís, 1992), Hranice stínu (Martin Müller, 1996), Kytice (F.A. Brabec, 2000), Takový slušný člověk (TV, Otakar Kosek, 2002), Nekonečná neděle (TV, Lucie Bělohradská, 2003). Hraje v seriálu Tv Nova Ulice Libuši Šmídovou matku Ingrid.

Ivana Wojtylová-Mikulčíková (herecká výchova)

Vystudovala herectví na konzervatoři. Po dobu pěti let řídila Českou scénu Těšínského divadla, produkovala muzikál Starci na chmelu. Je držitelkou ocenění festivalu Foibos za nejlepší herecký výkon roku a Ceny Literárního fondu za poezii. Za roli vdovy Quinové v Hrdinovi západu v Činoherním klubu byla nominovaná na Cenu Alfreda Radoka (rež. Ondřej Sokol). Hostuje ve Švandově divadle (Její pastorkyňa), momentálně připravuje novou inscenaci v Činoherním klubu. Nyní působí ve Strašnickém divadle.

Milena Steinmasslová (herecká výchova)

Během studia hostovala v Národním divadle, v Realistickém divadle a Činoherním klubu a po ukončení studií byla členkou divadla Na zábradlí, Pod Palmovkou atd.  Milena Steinmasslová působí nejen v divadle ale také v televizi. V roce 1981 si zahrála maminku Vendulky (Žaneta Fuchsová) v rodinném filmu KAŇKA DO POHÁDKY. Z dalších filmů a TV inscenací, ve kterých si Milena Steinmasslová zahrála můžeme jmenovat např. PĚTKA S HVĚZDIČKOU (1985), O RADKOVI A MILENĚ (1990), HŘÍCHY PRO PÁTERA KNOXE (1992), RANČ U ZELENÉ SEDMY (1996) atd. V roce 2004 se objevila jako majitelka malé kavárny Jana Prchalová v seriálu TV Prima RODINNÁ POUTA.

Eva Hodinová (hlasová výchova)

Vystudovala herectví na pražské konzervatoři. Byla v angažmá v Divadle za Branou II. u Otomara Krejči, hostovala například v Divadle Na zábradlí, Realistickém divadle, Divadle v Řeznické nebo v Divadle E. F. Buriana. Na VOŠH vyučuje hlasovou výchovu a hereckou výchovu pro studenty Loutkářského umění. S Janem Hartlem vyučovala na VOŠH také hlavní obor, tedy hereckou výchovu. Na VOŠH působí již patnáct let.

Filip Sychra (hlasová výchova)

Pražskou konzervatoř, obor hudebně dramatický absolvoval v roce 1993. Již během studia účinkoval v činoherních i hudebních inscenacích nejrůznějších divadel. Nyní jej můžete vidět především v zájezdových představeních. Po absolutoriu konzervatoře se objevil také v několika českých i zahraničních filmech, televizních inscenacích a seriálech (např.  Muž v pozadí, Minulost, Polojasno, Kinderspiel a Window Seat /USA/, seriál Redakce). Věnuje se též moderování a melodramu. V r.2006 vyhrál spolu s klavíristou Mironem Šmídákem Mezinárodní soutěž Zdenka Fibicha. Učil na Vyšší odborné škole herecké i soukromě jako učitel hlasové výchovy a vedl kurzy hereckého projevu na mezinárodních workshopech Festivalu ProART. Své hudební a taneční dispozice uplatnil v několika muzikálech (Evita, Romeo a Julie). Šansonu se věnuje od začátku devadesátých let. Od té doby spolupracuje se skupinou ŠANSON - VĚC VEŘEJNÁ, účinkuje v představení Edith a Frank a působí ve vokálním souboru Happy Day Quintett.

Ivanka Štréblová - Bernáčková (hudební a pěvecká příprava)

Absolvovala Státní konzervatoř v Praze, obor klasický zpěv a někdejší Lidovou konzervatoř (dnes Konzervatoř J. Ježka), obor populární a klasický zpěv a přednes. Byla dlouholetou členkou jazzrockové skupiny C&K Vocal, s níž zpívala na stovkách koncertů. Se skupinou se zúčastnila např. divadelních inscenací Kytice (Semafor), Hodina mezi psem a vlkem (Realistické divadlo), Trójanky (Labyrint) a natočila několik LP desek v českém a anglickém jazyce. Po odchodu ze skupiny si splnila přání a věnovala se naplno koncertnímu klasickému zpěvu v komorních seskupeních. Na VOŠH působí od samého počátku.

Mgr. Karel Vostárek (herectví s loutkou)

Výtvarník, scénograf, herec, režisér. Absolvent DAMU. Působení v amatérských a později profesionálních divadelních souborech. Spolupráce s Českou televizí (Tuzemský konzumní, Rosa Alchemica, Sny E. Brikcia, Evropa E. Brikcia). V letech 1982 - 1988 lektor Volkskunstschule Leipzig Německo, vedoucí lektor divadelní dílny Grunau Rakousko (1985), vedoucí lektor divadelní dílny Kirchdorff Rakousko (1985). Ze sochařských, architektonických a výstavnických realizací: přestavba interiéru kostela sv. Jakuba st. v Praze-Stodůlkách, expozice muzea v Benátkách nad Jizerou, expozice Templum archeologicum et historicum v Mladé Boleslavi, herna školy pro děti se zbytky sluchu v Praze, přestavba a interiér divadla ABC v Praze, projekt výstav prof. V. Preclíka ve dvanácti galeriích v ČR. Od první poloviny 90. let odborný asistent na katedře výchovné dramatiky DAMU.

Rita Jasinská (herecká výchova)

Vystudovala režii činoherního divadla na Kyjevské státní vysoké škole divadelního umění a herectví činoherního divadla na Charkovské vysoké škole umění I. P. Kotljarevského. V Divadle Rity Jasinské, které v Praze založila, režíruje inscenace z převážně ruského a evropského klasického repertoáru. Dává příležitost absolventům VOŠH jako je Anna Kulovaná, Vojtěch Duřt atd.

Galla Macků (hudební a pěvecká příprava)

Sólistka Hudebního divadla v Praze Karlíně přijala angažmá na naší první operetní scéně bezprostředně po absolutoriu pěveckého oddělení pražské konzervatoře (prof. J. Jindrák, M. Dvořáková). Po úspěšném debutu v titulní roli Frimlovy Rose Marii následovaly další pěvecké i herecké úkoly. Vedle rolí klasického operetního repertoáru: Veselá vdova (Hana Glavari i Valencie), Paganini (Anna Elisa), Země úsměvů (Mi), Hraběnka Marica (Marica), Polská krev (Helena i Wanda), Čardášová princezna(Sylva), Mamzelle Nitouche(Denisa) a řada dalších. Ztvárnila i role muzikálové, Elisu Doolittlovou v My Fare Lady, kloboučnici Mollyovou v Hallo Dolly, Roxanu (Cyrano z Bergeracu), Manon – (Manon Lescaut), za kterou obdržela cenu literárního fondu. Toto ocenění získala rovněž za Euridiku v Žurbinově rokové opeře Orfeus v podsvětí. K těmto dvěma oceněním se řadí i nominace na „ Cenu Thálie“ za rok 1996 za roli Mařenky Zieglerové v muzikálu o jedné z největších českých operetních umělkyň „Mařenka super hvězda“. Řada gramofonových, rozhlasových a televizních nahrávek (např. Vinobraní, Země úsměvů, Manon Lescaut, Hraběnka Marica, snímek Čardášové princezny pro maďarskou televizi, koncertní turné po většině států Evropy a v roce 1995 vydaná kniha „ Z operety do operety“- jejíž je spoluautorkou. V současné době vystupuje v HDK v muzikálu Noc na Karlštejně v roli Paní Ofky. Zároveň se věnuje sólovému vystupování. V Městském divadle Mladá Boleslav přijala roli Pavly Krausové ve hře Istvána Örkényho „KOČIČÍ HRA“ v režii Josefa Kettnera. Patnáctým rokem se věnuje pedagogické činnosti na VOŠ herecké v Praze v Michli. Vyučuje též na Mezinárodní Konzervatoři v Praze.

Vlasta Žehrová (herecká výchova)

Vystudovala hudebně-dramatické oddělení Pražské konzervatoře a divadelní a filmovou vědu na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze. Již během studia na konzervatoři hostovala v Národním divadle (H. Ibsen – Nápadníci trůnu / A. Kutěrnickij – Jako bychom se ani neznali – režie M. Macháček / Laterna magika – Noční zkouška – režie E. Schorm). Během angažmá v ND (1979 – 1989) pracovala s režisérem V. Hudečkem, J. Pleskotem, M. Krobotem, F. Laurinem např. na inscenacích – Hrátky s čertem, Strakonický dudák, Život Galileiho, Vy jste Jan, Naši furianti a na mnoha dalších. Hostovala také v Divadle v Řeznické, kde se potkala s režisérem J. Markem a O. Ševčíkem (Hello Dolly, Polská krev, Carmen). Po odchodu z ND získala angažmá v Hudebním divadle Karlín (Mamzelle Nitouche, Povečeříme v posteli, Pohádka máje). Od roku 1993 do roku 2008 byla členkou hereckého souboru Městských divadel pražských (MDP). Hrála např. v představení D´Artagnan, Frank Pátý, Slaměný vdovec, Jsem špatná, špatná ženská, Bolero a v dalších titulech. V letech 2003 - 2008 hostovala v divadle Radka Brzobohatého /DRB/ ve třech inscenacích. V současné době hraje v divadelní společnosti HÁTA v představeních “Klíče na neděli”, “Na správné adrese”, “Když ty, tak já taky”. Natáčela mnoho pohádek, inscenací i seriálů – Hadač od Saidovy zahrady, Šípková Růženka, Náměstíčko, Četnické humoresky, Swingtime … V současné době natáčí v ČT ve dvou dílech “3+1 s Miroslavem Donutilem”. V TV Nova hrála v jednom příběhu cyklu “Soukromé pasti” a v seriálu “Kriminálka Anděl”. Od jara 2009 hraje postavu Marty Tiché v seriálu “Ordinace v Růžové zahradě 2. Často se věnuje práci v dabingu a příležitostně v rozhlasových inscenacích. Pracuje jako pedagog na VOŠH.

Jakub Korčák (herecká výchova, režie)

Od roku 1990 je pedagogem režie na pražské DAMU, kde v letech 2001-2006 působil i jako proděkan. Od roku 2005 je vedoucím kabinetu režie činoherního divadla. V roce 2005 byl jmenován docentem. Pedagogicky působil rovněž na divadelní škole Studio Herman Teirlinck, Antwerpen (Belgie) a zúčastnil jsem se profesních workshopů v USA (Vassar College), Turecku (Ankara), Velké Británii (Londýn), Německu (Berlín) a v Austrálii (Townsville). Umí anglicky, německy, rusky; čte a domluví se italsky, francouzsky a polsky. V roce 1986 zahájil profesní dráhu po roční vojenské službě jako stážista Státního divadla O. Stibora v Olomouci inscenací hry Suchovo-Kobylina Svatba Krečinského. V téže sezóně pohostinsky režíroval ve Státním divadle v Ostravě hru A. Kazanceva Starý dům. Získal angažmá v  Divadle pracujících v Gottwaldově, z toho poslední dva roky byl umělecký šéf. Inscenace: Molière Lakomec, P. Zindel Vliv záření gama na měsíčky zahradní, P. Shaffer Equus, Nestroy, Kraus, Mahler Provaz o jednom konci, A. Strindberg Slečna Julie, J. Topol Konec masopustu, V. Havel Pokoušení a studiové monodrama J. Topol Stěhování duší. V průběhu jeho šéfování bylo v prostoru jedné ze zkušeben zřízeno Studio Z  pro komornější inscenace, které úspěšně funguje dodnes. Pohostinsky režíroval: T. Williams Kočka na rozpálené plechové střeše – Východočeské divadlo Pardubice, Sartre Kean  - Divadlo pod Palmovkou, vlastní dramatizaci Čapkovy Války s mloky ve Studiu Herman Teirlinck v belgických Antverpách a  hru J. Topola Kočka na kolejích - Divadlo pod Palmovkou. V roce 1991 přijal krátké, ale z hlediska zkušenosti významné angažmá v Divadle za branou II., kde nastudoval monodrama podle povídky H. Brocha Vyprávění služky Zerliny. V téže sezóně v Divadle J. K. Tyla v Plzni režíroval inscenaci Kohoutova Ubohého vraha, v níž byl Pavel Pavlovský jako představitel titulní role oceněn cenou Thálie. V letech 1992-1993 angažmá v činohře Divadla J.K.Tyla v Plzni, kde nastudoval Marivauxovu Hru lásky a náhody,  Sbohem Sokrate Josefa Topola a Jakub a jeho pán Milana Kundery. V Národním divadle v Brně pohostinsky Shakespearův Večer tříkrálový. Mezi léty 1993-1997 angažován v Divadle na Vinohradech v Praze. Významné inscenace: A. Dorfman Smrt a dívka, E. O´ Neill Smutek sluší Elektře a studiová inscenace hry Ch. Keatley Máma říkala, že bych neměla. Léta působil jako režisér na volné noze. Pravidelně spolupracoval s Moravským divadlem v Olomouci, kde nastudoval inscenace: A. N. Ostrovskij Bez věna, P. Ustinov Cílová kamera, K. Čapek Loupežník, P. Claudel Zvěstování panně Marii a v roce 2003 L.Pirandello Nahé odívati. V Klicperově divadle v Hradci Králové jsem nastudoval Molièrova Tartuffa a dvě inscenace her Williama Shakespeara: Jak se vám líbí  a  Troilus a Kressida. V Českém Těšíně režíroval hru Martina McDonagha Kráska z Leenane, která na festivalu Febio v roce 2001 získala cenu za nejlepší inscenaci a Ivana Wojtylová-Guziurová byla oceněna za nejlepší ženský herecký výkon. V  Těšíně nastudoval Ibsenovu Heddu Gablerovou. Mimo to jsem hostoval v Českých Budějovicích (Shakespeare Romeo a Julie), v Činoherním studiu v Ústí nad Labem (Shakespeare Sen noci svatojánské) a v Pardubicích (A. Casona Inés de Castro). Působil jako umělecký šéf Mahenovy činohry v  Brně. Inscenace: 12 rozhněvaných mužů(Reginald Rose). v Mahenově divadle (2006) a Jak se bavil pan Sloane (Joe Orton) v Redutě (2007). Na konci sezóny 2006-2007 inscenoval na Pražském hradě Shakespearovu Bouři.